Dosti opomíjené jsou u nás popínavé letničky, a mezi ně patří i Lathyrus odoratus – hrachor vonný – který se pěstuje především v zahradnictví jako pnoucí letnička, jejíž květy v různých pastelových barvách jsou určeny k řezu. I zahrádkáři vysévají hrachor vonný k nízkým plůtkům a pěstují jej jak pro okrasu své zahrady, tak pro květy do vázy. Existují, a jsou i méně známé , hrachory vytrvalé. Můžeme je používat na ploty i na popnutí besídek, pokud nejsou příliš vysoké, neboť vytrvalé hrachory dorůstají i v příznivých letech nejvýše do výšky tří metrů.
Na domovní zdi se nehodí, poněvadž se nerozvětvují příliš do šířky, a proto nedostatečně kryjí plochy. Při výsadbách k plotům je nejvhodnější kombinovat je s jinými, buď vytrvalými nebo jednoletými pnoucími rostlinami.
Většina vytrvalých hrachorů miluje plné slunce a ne příliš suché místo. Jedině Lathyrus silvestris snese stín. Některé cizí druhy vyžadují na zimu přikrývku. Vysazují se na jaře z mladých oddělků nebo se mohou také na podzim vysévat a mladé rostliny na jaře vysazovat na místo. V našich podmínkách je nejodolnější domácí L. silvestris, který je domovem ve střední a jižní Evropě až po Kavkaz. Dorůstá výšky až 2,50 m. Lodyhy jsou poměrně široce křídlaté. Tento druh velmi bohatě kvete, ale květy nejsou nijak zvlášť nápadné. Jsou žlutozelené s nádechem do růžová. Zato květné hrozny mají velmi mnoho jednotlivých květů. Kvete, jako všechny vytrvalé hrachory, v létě.
Druhým u nás dobře přezimujícím druhem je L. latifolius. Pochází rovněž z jižní a střední Evropy. Díky zahrádkářům, kteří jej přivezli do Spojených států, v Severní Americe zdivočel. Dorůstá do výšky až tří metrů, stvol je rovněž široce křídlatý, listy má vejčité až kopinatými palisty. I stvoly květenství bývají často křídlaté. Květů bývá na stvolu devět i více. jsou poměrně velké. U původní formy jsou květy růžové, u zahradní variety L. latifolius var. splendens jsou karmínové a u var. albus bílé. Když se pěstují ze semene, objeví se často i květy dvoubarevné. Začíná kvést v červenci a často vykvétají i některé květy ještě v září. Řezané květy vydrží velmi dlouho ve váze.
Další vytrvalé hrachory pocházejí již z teplejších oblastí, a proto potřebují na zimu přikrývku, aby nevymrzly, přinejmenším ze suchého listí. Je to L. rotundifolius, který roste divoce v Malé Asii až po Irán. Dorůstá rovněž až do výšky tří metrů. Lodyhy má také široce křídlaté, řapíky listů bývají jen někdy po stranách rozšířené. Listy jsou opak vejčité. Květů bývá na jednom stvolu pouze pět až sedm, nejsou také tak velké jako u L. latifolius, zato svítí rumělkovou červení. Kvést začíná v červenci a kvetení se protáhne až do konce srpna L. rotundifolius var. ellipticus má listy eliptické a vyznačuje se bohatším počtem květů na stvolu. Bývá jich dvanáct i více. I tato varieta potřebuje na zimu dobrou přikrývku z listí.
Jihoevropský L. grandiflorus dorůstá do výšky jen 1 až 1,50 m. Stvoly má čtyřhranné, jen málo křídlaté. Listy má vejčité s malými palisty. Květy jsou velké, ale na dlouhých stopkách pouze dva až tři Jedna část květu je purpurově fialová, křídla purpurová a člunek šarlatově červený. Začíná kvést velmi záhy, již v červnu, a kvete až do září. Květy slabě voní. Jeho hlavní vadou je, že potřebuje na zimu dobrou přikrývku, nejlépe ze silnější vrstvy suché rašeliny.
