Velmi často jsou popínavé rostliny používány v kombinací s podpůrnou konstrukcí – pergolou nebo plotem. Oproti běžným živým plotům dokážeme pomocí vhodně zvolených druhů popínavek dosáhnout neprůhledné zelené stěny. Na rozdíl od živého plotu však na šířku takový plot zabere výrazně méně místa, a je tedy vhodný na menších zahradách, nebo při nedostatku prostoru.
Je lhostejné, zda samotný plot tvoří pozinkované drátěné pletivo, dřevěné plotovky nebo nevzhledná cihlová zeď. Volbou správného druhu popínavé rostliny dokážeme popnout jakoukoli konstrukci plotu. Obvykle volíme stálezelené druhy popínavých rostlin ( v zimním období nevypadá padaný plot příliš vzhledně) – nejčastěji se používá břečťan popínavý, nebo stálezelený zimolez henryův. Tyto rostliny se volí pro svou nenáročnost, stálezelnost a snadnou údržbu.
Méně často se pak na ploty volí opadavé druhy popínavek – zde se jedná prakticky vždy o některý z druhů loubinců – přísavníků, a velmi oblíbené díky svému velmi bujnému růstu je rdesno. U něj však musíme dbát o dobrou stabilitu plotu, neboť vytváří prakticky neprostupnou stěnu, a nápor větru by mohl plot povalit.
Kvetoucí druhy popínavých rostlin se na zakrytí plotů příliš nepoužívají – jejich doménou jsou zahradní pergoly. Většina z nich je totiž oproti výše zmíněným druhům relativně náročná na pěstování, s pomalým růstem a vyššími nároky na péči. Kapitolou sama pro sebe jsou popínavé letničky, které spíše než na hraniční ploty používáme jako pohledové dělící a často kvetoucí stěny – nejčastějším zástupcem je zde hrachor, okrasný fazol, povíjice nachová, tunderbergie nebo okrasné druhy svlačců. I zde se však jedná spíše o popínavé rostliny do pergoly, než na plot. Jejich výhodu je však možnost konstrukci plotu po odkvětu na podzim pravidelně ošetřovat – což třeba u dřevěného plotu nebo treláže je nutnost.