Rod Clematis L. (plamének) zahrnuje asi 230 druhů, jež rostou planě v mírném pásmu obou polokoulí. Patří do čeledi Ranunculaceae. Latinské pojmenování rodu vzniklo z řeckého slova klema (úponek). V dnešních zahrádkách se setkáváme s plaménky – clematisy poměrně často. Jsou vysazovány před východní nebo západní stranu zdí, k drátěnkovým plotům, ke sloupkům u zahradní branky, stejně jako k popnutí zahradního altánu, pergoly nebo ozdobné kovové mříže. Statnější keře se mohou po dřevěné nebo drátěné konstrukci vyšplhat až po okraj nižší střechy, což vypadá zvláště malebně. Jsou jednou z mála dřevin, jež se hodí pro malé i větší zahrady.
Hybridní formy plaménků jsou náročnější na půdu, stanoviště i ošetřování, než původní druhy, z nichž byly vyšlechtěny. I když milují slunné stanoviště, jejich kořenový systém nesnáší polední úpal. Vysazujeme je proto tak, aby jejich kořeny byly zastíněny okolními okrasnými dřevinami nebo trvalkami. Plaménky také nesnesou soustavně zamokřené stanoviště, a proto, není-li zemina dostatečně propustná, musíme její propustnost zlepšit přidáním lehčí hlinitopísčité směsi a vybudováním drenáže.
Nejvhodnější měsíce k výsadbě Clematisů jsou duben a říjen, ale protože se mladé rostliny kupují zasazené v květináčku, mohou se sázet prakticky od jara až do podzimu. Rostlina má být zasazena tak hluboko, aby nad kořenovým krčkem bylo asi 5 až 8 cm kypré zeminy, která se jen mírně přitiskne. Současně se přidá i hůlka, k níž ji od počátku vyvažujeme — ale opatrně, neboť mladé výhonky se snadno lámou. Podle potřeby rostliny zaléváme a každoročně přihnojujeme dobrým kompostem.
Důležitá je také otázka řezu, neboť zde se nadělá nejvíce chyb. Je nutno především dodržovat zásadu, že odrůdy kvetoucí na starém dřevě (zejména „Patens-Hybridy“) se mohou řezat až po odkvětu, zatímco odrůdy kvetoucí na mladém dřevě („Jackmanii-Hybridy“ a ostatní) snášejí i silný řez na jaře před vyrašením.
Velkokvěté odrůdy klematisů jsou podle původu, doby a tvaru květu rozděleny do několika skupin:
- Jackmanii- Hybridy“ kvetou většinou od července do září. Bývají 3 až 4 m vysoké. Květy jsou umístěny obvykle po třech na delších stopkách a bývají 10 až 12 cm široké. Loňské výhony se na jaře seřezávají asi na 60 cm. Nejčastěji se pěstují odrůdy „Comtesse de Bouchard“ s růžovými květy, „Gipsy Quenn“ květy purpurově modré a „Superba“ tmavě modrofialový
- Lanuginosa-Hybridy dorůstají výšky až 2 metry. Květy jsou v průměru 10 až 20 cm široké. Rozkvétají v červenci až září. Mezi nejčastěji pěstované odrůdy patří „Crimson King“ světle vínově červený s tmavším proužkem na každém květním plátku, „Henry“ čistě bílý, „Mmé. le Coultre“ bílý velkokvětý, „Nellý Moser“ lila růžový s červenými prašníky a „Prinz Hendrik“ azurově modrý s tmavšími prašníky.
- Patens-Hybridy jsou keře pnoucí se do výšky až 3 metrů. Kvetou už v květnu a červnu. Květy bývají asi 15 cm široké a vyrůstají na loňských výhonech, je proto nutno je řezat hned po odkvětu. Jsou trochu choulostivější a vyžadují chráněné stanoviště. U nás se pěstují zejména odrůdy „Lazurstern“ purpurově fialový se žlutobílými prašníky, „Otto Froebel“ světle lila růžový přecházející do běla a „The President“ tmavě fialový se světlejším rubem květních plátků.
- V“ mají pouze asi 5 cm široké květy, ale zato tím bohatěji kvetou. Starší keře bývají až 4 m vysoké, řežou se podobně jako odrůdy ze skupiny „Jackmanii- Hybridy“. Rozkvétají od července do září. Z osvědčených odrůd jsou nejlepší „Lady Betty Balfour“ tmavě modrý květ s bílým středem a „Ville de Lyon“ karmínově červený s tmavším proužkem.